Myšlienka dňa

/////////////////////////////////////////

Vypočuť druhého je umenie.

Vypočuť svoju dušu je šťastie.

Janko Bálint

Online

Máme online 35 hostí 

Facebook2




Designed by:

Zranění způsobené opuštěním – cesta skrze žal k uvolnění a blaženosti PDF Tlačiť E-mail




Zranění způsobené opuštěním – cesta skrze žal k uvolnění a blaženosti




Když bych se vás zeptal, čeho se nejvíce bojíte, když se máte někomu otevřít, mnozí z vás by řekli: strach z odmítnutí. Tolik se chceme otevřít – jinému člověku, životu – ale máme strach, že když to uděláme, budeme zraněni. Chráníme se před zraněním a ve chvíli, kdy se otevíráme, chceme mít jistotu, že nám nebude znovu ublíženo. Nechceme znovu cítit bolest – bolest z toho, že nás někdo zradí, opustí, že naše základní potřeby nebudou naplněny, že nám někdo znovu zlomí srdce. A teď přichází dilema. Chceme se otevřít, ale nechceme být zraněni. Bohužel, existence takové jistoty nenabízí.
Naopak, jestliže se otevřeme, je pravděpodobné, že se budeme cítit opuštěni, zrazeni a nenaplněni. Ať už je náš partner sebevíc přítomný a jakkoli o nás pečuje, nemůže nám zaplnit naše „díry“, které uvnitř sebe máme. Ve svém životě a v lásce vytváříme situace, kdy toto zranění znovu a znovu otevíráme – protože tou bolestí musíme projít – hluboce a naplno. Neboť tudy vede cesta do naší hloubky a do skutečného přijetí naší samoty. A přitom vyhlídky na prožití takové bolesti jsou hrůzostrašné.
Zkušenosti, při kterých zažíváme opuštění, nám otevírají náš vnitřní prostor.
Nejspíš každý z nás má za sebou zkušenost z osobního vztahu, kdy po rozchodu s partnerem nebo s partnerkou spadneme do „černé díry“. Nechápeme, proč se to stalo a vlastně ani co se stalo. Pouze se cítíme naprosto ztraceně, osaměle a zoufale. V našem nitru se otevírá prostor, který zjevně nemůže nijak souviset ani se skutečnými událostmi rozchodu, ani se vztahem samotným. A trvá to velmi dlouho, než se citově opět postavíme na nohy. Nicméně po takovéto zkušenosti již nejsme tím člověkem, jakým jsme byli před tím. Uvnitř se něco zásadního pohnulo. Pokud v takovémto případě požádáme o pomoc terapeuta, záhy odkryjeme pocity strádání, které mají svůj původ v dětství. Tato zkušenost nás rovněž spojí s prostorem v našem nitru, který se jakoby netýká naší osobnosti. Je to dutá prázdnota v oblasti našeho solárního plexu. Budíme se s pocitem, že nevíme, kdo jsme. Nemá to nic podobného s pocitem odpojení nebo depresí. Vstupujeme do prostoru, kterým musí projít každý, kdo hledá pravdu; do prostoru, kde je pustota, prázdnota. Čím víc tento prostor zkoumáme, tím více ho přijímáme a můžeme pozorovat, jak se rozpíná. Pokud jej budeme vnímat jako součást naší duchovní cesty, budeme moci do něj pronikat hlouběji. Tím se v nás začne vytvářet větší a větší vnitřní prostor. Nepříjemné pocity, které tato zkušenost přinesla, pominou-a my stejně jako kdykoli předtím, ale i tentokrát poznáme, že se něco změnilo.

Ať se nám to líbí nebo ne, v životě se nevyhneme zraněním z opuštění a prázdnoty. Přicházejí v různě velkých dávkách a mají různé podoby. Dochází k nim, když nás opustí nebo nám zemře někdo milovaný, ale může k nim dojít i takže něco, co dávalo našemu životu smysl, už jej nedává. Kdykoli procházíme těmito zkušenostmi, dostáváme se do propasti. Dostáváme se do míst v našem nitru, které tam vždy byly, ale obvykle je zakrýváme kompenzacemi a popíráním. Když se konečně otevře, může to být frustrující a iritující, může nám to způsobit zklamání nebo nás to může ničit. Opuštění, ztráta a prázdnota – to jsou tři možné způsoby, jak se podívat na jedno zranění – tři možné způsoby, kterými je možné otevřít prázdnotu, jež je v našem nitru.

V dětství jsme všichni zažili opuštění, ať už fyzické nebo emocionální. Bolest byla tak velká, že jsme ji pohřbili hluboko do nevědomí. To je mechanismus, který nám pomohl přežít. Ale vyléčit se nemůžeme, dokud tuto ranou zkušenost nevrátíme zpět do vědomí. Ránu musíme nějak otevřít. A nejsnáze se to děje v intimních vztazích. Když zažijeme ztrátu nebo odmítnutí, znovu tak zažíváme své původní zranění způsobené opuštěním.

Opuštění vyvolává v našem zraněném vnitřním dítěti (jinými slovy – v primárním, často nevědomém prostoru uvnitř nás) obrovský strach z toho, že o něj nebude postaráno. Například, když nás opouští partner nebo nám tím hrozí, nebo máme-li podezření, že ho přitahuje někdo jiný, setkáváme se tváří v tvář s nevědomými vzpomínkami, které jsme pohřbili.

Vnitřní dítě to vnímá, takže to není jen partner, který může odejít nebo odešel, ale ono cítí, že ho matka nebo otec opustili nebo jsou citově nedostupní. Není to racionální. A  to hrůzostrašné. Našemu vnitřnímu dítěti to nahání stejný strach jako kdysi.(Nezapomínejme, že naše vnitřní dítě uvízlo v místě, kde došlo k zranění). Strach se projeví v těle a může způsobit fyzickou nemoc. Ukazuje se nám ve snech. A v našem každodenním životě může způsobit takové rozrušení, že máme strach, že nebudeme schopni fungovat. Čím je naše zkušenost s opuštěním méně vědomá, tím více se projevuje na fyzické rovině.

Když prožijeme odmítnutí, musíme se zároveň vyrovnat i s pocity studu, který se tím spustí; s pocity, že nemáme žádnou hodnotu. Tyto obě rány nás zasáhnou najednou, neboť jsou propojené. Naše mysl se chytá každých soudů, které nás napadají, a naše tělo je v panice. Jak často si představujeme, že náš milý nebo milá se miluje s někým jiným a s tímto člověkem se srovnáváme, a to vždy ve svůj neprospěch? Všechny nejistoty, které máme, se vynoří a my jsme si jistí, že každá z nich je zvěstováním pravdy. Kdykoli potkáme  bývalého partnera s novou láskou, cítíme stud. A někdy trvá celé měsíce, než se příznaky strachu a soudící mysl utiší.

Na vyšší úrovni svého vědomí, si tyto krize, které přinášejí opuštění, vytváříme, abychom se dostali hlouběji. Těm, kdo hledají pravdu, zkušenost plynoucí z opuštění, dává zcela nový pohled. Pro vnitřní dítě je to opuštění, ale pro vnitřního hledajícího je to brána do pustiny, kterou dříve či později musíme spatřit. Když ji spatříme, otevře se hluboký prostor důvěry a počátek odevzdání.

A to je již cesta k uzdravení a k navrácení  se do normálního života.

Z knihy Probouzení zranitelnosti,Krishnananda Trobe,Amana Tobe

www.novoucestou.cz

 

Používaním týchto stránok súhlasíte s používaním cookies. Pre viac informácií o cookies a o možnostiach ako ich vymazať nájdete tu.

Potvrdením súhlasíte s používaním cookies na tejto web stránke.

EU Cookie Directive Module Information
bolum fragmani