Myšlienka dňa

/////////////////////////////////////////

Pokora nie je podriadenosť voči ľuďom,

ale voči Bohu.

Exupéry


Online

Máme online 43 hostí 



Designed by:

Dary a překážky lásky PDF Tlačiť E-mail

Fotka Jána Jasa Bálinta.

Dary a překážky lásky



(úryvek z knihy „Vztahy na cestě osobně-duchovního rozvoje“)

Jednou z největších překážek lásky je lidská osobnost, masky a role, které jsme přijali za své a nechceme se jich zbavit, neboť máme strach, že když je sundáme, budeme pak příliš zranitelní, nechránění... a budeme najednou v plné míře sebou samými. Na jednu stranu chceme zažívat kouzlo lásky, ale bojíme se navrátit ke své vnitřní čistotě, ke svému nejhlubšímu a nejvíce opravdovému nitru, k tomu, abychom byli skutečně sami sebou. Vlastně chceme být svobodní, tedy milovat a být milováni, ale nemáme na to odvahu, neboť nám brání náš strach - strach ze síly opravdové lásky, strach z toho, že bychom byli skutečně sami sebou, anebo pak naopak strach, že budeme velmi zranitelní a zrazeni. Na scénu tedy přichází otázka důvěry, ale důvěry v koho nebo v co?

Pokud ve svých životech stavíme na první místo svou vnitřní životní jiskru a její spojení s oceánem vědomí Nejvyššího Zdroje, pak je nám jasné, odkud čerpáme svou výživu. Tato božská jiskra - spojená s oceánem nekonečného vědomí - je jediným partnerem, kterého potřebujeme. Člověk po našem boku je partner, po němž toužíme. Zřetelný rozdíl mezi těmito dvěma označeními nastoluje v našem vnitřním světě rovnováhu, a teprve potom může skutečná láska vládnout našemu životu.

Život nás stále obdarovává. Pokud se naučíme přijímat jeho dary, iniciujeme další fázi jeho dávání. Věčný tanec dávání a přijímání je součástí duchovního rytmu života, představuje vlastně nádech a výdech energie proudící z oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje. Přijímání je stejně posvátné jako dávání a v jádru jsou jedním a tím samým. Na citové úrovni je umění přijímat tak důležité proto, že emocionálně hladoví lidé bývají naštvaní. Jsme naštvaní, protože se cítíme ,,nenakrmení“ láskou, životem...

Magická moc spočívá v tom, že se vnitřně zeptáme, co je tím darem, a pak se otevřeme jeho přijetí. Někdy je darem to, co se z dané zkušenosti naučíme, ne to, jak moc nebo zda vůbec nám byla příjemná. Někdy může dárek dorazit v opravdu neobvyklém balení. Pokud však vytrénujeme svou mysl, aby si v každé situaci kladla otázku: ,,Co je tady tím darem? Uvědomuji si jej? Přijímám jej?”, pak se začne měnit ráz našeho citového prožívání. Už nebudeme jenom postávat před tryskající fontánou života proudící z oceánu vědomí světla-zvuku Nejvyššího Zdroje, neboť jsme se rozhodli pít živou vodu, jež z ní proudí. Rozhodli jsme se žít, to zdánlivě dobré i to někdy vypadající jako „zlé“...

Ten, kdo neví, jak přijímat lásku, se bude nakonec pravděpodobně cítit nemilován a to jen proto, že touhy založené na mentálních a emočních filtrech jeho vědomí mu brání poznat, že milován je vždy... Pak začínáme být zahořklí nebo cyničtí, tím pádem jsme stále méně atraktivní, odpuzujeme lásku a upevňujeme své přesvědčení, že ten milující vesmír v našem případě až tak milující není.

Ve skutečnosti k nám láska proudí neustále, ale naše přesvědčení, že účelem vztahů je okamžitě naplňovat všechny naše touhy a hmotné potřeby, často zabraňuje jejímu přijetí. Otázky typu ,,Co tady mohu získat?” lásku zabíjejí, neboť přesunují veškerou zodpovědnost na toho druhého. Naopak otázka ,,Jakou lekci se s ní/ s ním mám naučit?” je mystickým klíčem, který odemyká naše vlastní srdce. Právě toto potřebujeme nejvíc - zažívat věci, které nás učiní lepším zdrojem i objektem lásky.

Když je neustálé vyhodnocování mysli přehlušeno čistotou a moudrostí srdce, může moc lásky volně proudit. V té míře, v níž se v duchu zaměřujeme na požehnání a nikoliv na odsuzování, jsme v přirozeném rozpoložení a láska si nás může konečně najít.

Milujeme-li, jsme magnetem přitahujícím lásku. Skutečně jsme pak mnohem příjemnější a je snazší nás milovat. Láska k nám proudí plným douškem, proudí jako omamná esence, jsme v toku lásky....

Jedním z kouzelných klíčů k lásce je naučit se přijmout člověka, který nás miluje.

V duchu se pokloňte vnitřní životní jiskře toho,

kdo poctil v daném okamžiku vaši cestu.

I když se nic z toho neděje na vnější úrovni,

váš partner to vycítí a spojí s vámi své srdce.

Autor: Zuzana Soukupová
(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 9. 11. 2015
 

Používaním týchto stránok súhlasíte s používaním cookies. Pre viac informácií o cookies a o možnostiach ako ich vymazať nájdete tu.

Potvrdením súhlasíte s používaním cookies na tejto web stránke.

EU Cookie Directive Module Information
bolum fragmani