Myšlienka dňa

/////////////////////////////////////////

Krása v hlave je dočasná.

Krása v srdci je večná.

Janko B.

Online

Máme online 9 hostí 



Designed by:

Asertivní práva PDF Tlačiť E-mail


Asertivní práva


Každý člověk na světě má právo mít a vyjádřit svůj vlastní názor, má právo dělat chyby, změnit názor, odmítnout požadavek druhého apod. Člověk má možnost (právo) nedbat na to, aby byl perfektní podle mínění druhých. Na těchto tezích se shodne většina lidí. Přesto si pak v běžných mezilidských kontaktech tato svá práva nehájíme, což je jeden z důsledků tzv. manipulativních pověr, které jsou nám od dětství vštěpovány a ve svém důsledku nám pak snižují i respekt a úctu nejen k sobě, ale i k druhým.
V samotném počátku vytváření asertivního přístupu byl kladen důraz právě na tento aspekt nerespektování přirozených lidských práv, jež lidem snižuje jistotu v jednání a „tlačí“ je ve styku s druhými do podřízeného chování. V zájmu zvýšení sebejistoty a sebehodnocení jedince začal tento přístup pracovat s tzv. asertivními právy, jež mluví o vnitřní svobodě člověka. Není potřeba obšírného vysvětlování, důležité je, aby člověk tato práva pochopil a přijal je za svá.
Následovat bude stručný přehled asertivních práv spolu s manipulačními pověrami, na jejichž základě byla formulována.

1. Mám právo sám/sama posuzovat své vlastní jednání, myšlenky a pocity a být si za ně a jejich důsledky sám zodpovědný/á.


Hodnocení toho, co je nebo není správné, je velice relativní a tak je dobré si to uvědomit, mluvíme-li s někým, kdo nám říká co se má a co se nemá a předpokládá rovnou naše přijetí nějaké vnější autority, tradice, zvyku. I my sami se takové manipulace dopouštíme z pozice rodiče nebo učitele, kdy máme mnohem větší potřebu ovlivňovat u dětí „vývoj dobrým směrem“ (např. výběr kamarádů, kroužků, školy, povolání…). I v takových případech se nám všem zúčastněným vyplatí více respektu k faktu, že druhý vidí situaci jinak a má na to právo.


Manipulativní pověra – „Neměl(a) bys nezávisle na jiných posuzovat sebe a své jednání, musíš být posuzován(a) a hodnocen(a) autoritou danými pravidly, které jsou moudřejší než ty sám/sama.“


2. Mám právo nenabízet žádné vysvětlení, výmluvy ani omluvy svého jednání.

Podstatou tohoto práva je možnost nepoužívat přehnané vysvětlování a omlouvání svého chování, pokud se tak rozhodneme. Rozhodně nejde o revoluci v základech slušnosti, kdy se omluvíme, strčíme-li do někoho omylem. Důležité je si ale uvědomit, že pokud se do výmluv a omluv pustíme, často tím jen druhým ukazujeme, že si vlastně nejsme jisti správností našeho chování nebo rozhodnutí nebo máme pocity viny – je-li tomu tak, je rozhodně férovější si tyto pocity přiznat, než je maskovat výše uvedenými postupy.

Manipulativní pověra - „Za své chování jsi odpovědný(á) druhým lidem, máš jim skládat účty a měl(a) bys všechno, co děláš zdůvodnit a omluvit.“

3. Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný(á) za řešení problémů druhých lidí.


Manipulativní pověra – „Vůči některým institucím a lidem máš větší závazky než vůči sobě, máš tedy obětovat vlastní hodnoty a přizpůsobit se.“

Toto právo je reakcí na pojetí výchovy, která se řídí obavami typu: „Co tomu řeknou lidi… aby sis nerozhněval(a) ostatní, pana učitele…“ Jde tu v zásadě o to, pracovat se svými často až nutkavými tendencemi řešit vše za ostatní a také se, když už se nám povede to neudělat, zbavit pocitů viny.



4. Mám právo změnit názor.

Manipulativní pověra –„Jakmile sis už jednou udělal(a) určitý názor, nikdy bys ho neměl(a) měnit! Musel(a) by ses omluvit nebo přiznat omyl, což znamená, že jsi nezodpovědný(á) a že jsi neschopný(á) se sám/sama rozhodovat.“

Toto právo je velice důležité právě pro vychovatele i děti, studenty i žáky. Jde tu o princip, že když se naučí přiznávat chybu dospělí, budou to přirozeně učit i děti. Změnu vlastního názoru můžeme doplnit vysvětlením. Je samozřejmě nutné opět respektovat i tempo a okolnosti, v jakých si názor, resp. jeho změnu utváříme a i vzhledem k vlastní sebeúctě tak nečinit několikrát za den.


5. Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný(á).

Manipulativní pověra – „Nesmíš dělat chyby, jakmile je děláš, musíš mít pocit viny! Ostatní by v takovém případě měli kontrolovat tvoje rozhodnutí i chování!“

Toto právo souvisí s 2. asertivním právem a pomáhá nám si uvědomit, že není nutné být na sebe příliš přísný(á), že se po každé chybě nemusíme dlouho kát a mít pocit, že teď proto nemůžeme nic žádat ani chtít, jelikož toho nejsme hodni. Mnohem jednodušší je v případě chyby stručně sdělit: „Máš pravdu, udělal(a) jsem chybu…“, „Chápu tvé naštvání, opravdu se mi to nepovedlo…“ 
Důležitá je v takových případech i snaha problém konstruktivně řešit.


6. Mám právo říct: „Já nevím.“

Manipulativní pověra – „Měl bys znát odpověď na každou otázku, pokud to nedokážeš, jsi nezodpovědný a špatný.“

Kolikrát jsme se v dospělosti dostali do situace, kdy najednou nevíme, co dál, co odpovědět a kolikrát jsme byli v takové situaci jako děti. A přitom si stačí jednoduše uvědomit, že opravdu máme právo nerozumět všemu, a také ho v tomto smyslu využít, pokud tak v dané situaci odpovědět chceme. Tím se zároveň nenecháme zahnat do pocitů méněcennosti.


7. Mám právo být nezávislý/á na dobré vůli jiných lidí.

Manipulativní pověra – „Lidé, se kterými přicházíš do styku, by k tobě měli mít kladný vztah. Druhé potřebuješ, nedá se bez nich žít. Je velmi důležité, aby tě všichni měli rádi.“

V této pověře se schovává častá příčina našich potíží, jak říci někomu ne. Přestože všichni víme, že nechceme-li se vystavovat neustálému tlaku chovat se v rozporu s tím, co doopravdy chceme, tak je logické, že se všem lidem prostě nezavděčíme. A tak je snadnější z dlouhodobější perspektivy ustát si tu chvíli nepohody nebo nutného vysvětlování, proč určitou věc neuděláme nebo nepřijmeme, než se vyčerpávat vymýšlením manipulativních
výmluv na vnější okolnosti.


8. Mám právo dělat nelogická rozhodnutí.

Manipulativní pověra – „Máš se držet logiky, zdravého rozumu, racionality a umět jimizdůvodnit vše, co děláš. Pokud něco logicky zdůvodnit nelze, prostě to nedělej!“

Kdybychom vše dělali jen logicky a rozumně, ztrácela by se tím určitě naše lidskost. Řada věcí v životě, včetně problémů, nejde uspořádat ani logicky, ani rozumně. Vždy je v lidském konání přítomna touha, chtění a očekávání. To, že někdo tyto aspekty schovává pod zdánlivě racionální vysvětlování svých činů a tím i tlačí, abychom se i my chovali podle jeho konceptu, je nečestné a manipulativní. Daleko zralejší je přiznat, že naše rozhodnutí výše uvedenou racionalitu postrádá, ale přináší nám jiné „zisky“, které jsou v tu chvíli pro nás prioritní.
Př. „Nemůžeme jet na návštěvu tento víkend, je drahý benzín a stejně tudy pojedeme za týden k babičce, tak to vezmeme najednou.“ – „Ale příští týden jsme chtěli ještě nakupovat a takhle nám na vše zbude málo času…“ Místo tohoto „racionálního“ vzbuzování pocitů viny u druhého je lepší prostě přiznat, že se nám na návštěvu tento víkend nechce a na druhé straně je jednodušší přiznat, že je pro nás návštěva přítelkyně důležitá. Z toho pak lze vycházet při společném vymýšlení kompromisu pro tuto situaci a vyhneme se nepříjemným pocitům i závěrečné situaci výhra-prohra.


9. Mám právo říct: „Já ti nerozumím.“

Manipulativní pověra – „Musíš být vnímavý(á) a citlivý(á) na potřeby blízkých lidí. Musíš chápat, co potřebují, i když ti to jasně neřekli. Jestliže to nechápeš a neděláš, jsi bezcitný(á) ignorant(ka) a nikdo tě nemůže mít rád.“

Často zažíváme situace, kdy se na nás někdo tzv. tváří, aniž bychom tušili, co se stalo. Není naší povinností mít telepatické schopnosti, a tak je naše nezadatelné právo to druhým sdělit a sami komunikovat jasně a srozumitelně pro druhé. Př. „Kdybys mě měl(a) rád(a), víš přece, jak mi udělat radost!“ A asertivní odpověď: „Nerozumím sice té souvislosti, ale budu rád(a), když mi řekneš, co by sis přál(a).“


10. Mám právo říci: „Je mi to jedno.“

Manipulativní pověra – „Musíš se snažit být stále lepší, dokonalejší. I když se ti to asi nepodaří, jsi povinen(na) se o to snažit. Když ti někdo naznačí, že by ses mohl(a) vylepšit, máš povinnost ho poslechnout. Když to neuděláš, jsi líný(á), bezcenný(á) a nezasloužíš si úctu. Nemůžeš si pak vážit ani sám(a) sebe.“

V tomto právu se ukrývá naše nezpochybnitelná možnost mít na různé věci jiný názor a nebo také žádný názor. Na řadu podnětů k našemu zlepšení, které od okolí dostáváme, můžeme reagovat dle vlastních preferencí a uvážení. Máme přece právo nebýt ve všem perfektní a dokonalí pro každého. Důležité je, jak to cítíme a chceme my. Co může být dokonalé pro jednoho, může se jevit trapné druhému.

* * *

- z knihy Asertivní komunikace, Lucie Bukovská
 

Používaním týchto stránok súhlasíte s používaním cookies. Pre viac informácií o cookies a o možnostiach ako ich vymazať nájdete tu.

Potvrdením súhlasíte s používaním cookies na tejto web stránke.

EU Cookie Directive Module Information